Po stopách osobností: Cinibulkova stezka

Miloval pískovcové skály a voňavé jehličnaté lesy v okolí Mšena, toulal se po Kokořínsku a pilně se dělil o svoje zážitky. Krátce před svou smrtí načrtl plánek trasy, která by spojila nejromantičtější místa v blízkosti města. Mšenský odbor Klubu českých turistů se myšlenky ujal a v roce 1946 vyznačil Cinibulkovu naučnou stezku.

Josef Bedřich Cinibulk (1876– 1944) se do Mšena přestěhoval v roce 1902 z rodné Býkve a rychle se zapojil do života ve městě. Stal se členem snad všech spolků, které tady existovaly. Pracoval jako řídící učitel, posléze jako ředitel školy, byl výtečným historikem a zaníceným propagátorem krás Mšenska a Kokořínska. Stal se členem Okrašlovacího spolku pro Mšeno a okolí, vydal Průvodce údolím Kokořínským a Mšenským Švýcarskem, v němž popsal dvanáct tras, které sám vyznačil. Později ještě vydal knihu Kokořín, starý hrad český a v roce 1932 Ilustrovaný průvodce Kokořínským krajem Máchovým.

To nejhezčí v okolí Mšena

Tím ale Cinibulkovy aktivity nekončily. Zasloužil se o postavení pomníků Jana Amose Komenského a Jana Husa, vydal spisek o životě Josefa Ladislava Píče, byl u vzniku městské sokolovny, měl zásluhu na postavení nové školy a rozhledny, sanatoria Na Rovinách, o zavedení vodovodu a elektřiny, vzal své žáky a společně upravili údolí Debř na přírodní park. Cinibulkova naučná stezka doznala za dobu své existence několik úprav, v podstatě ale vede tak, jak si ji načrtl pan Cinibulk před 80 lety. Čeká nás na ní pět zastávek s informacemi o přírodě Kokořínska a městě Mšeně, střídají se lesní cesty se skalními, místy exponovanými úseky, které zdoláváme i za pomoci řetězů. Rozhodně sem nepatří kolo ani kočárek, nesmyslné je pouštět se sem v zimě na běžkách. Pokoušet by to neměli ani lidé se sníženou pohyblivostí, u starších lidí a malých dětí je podmínkou určitá zdatnost a šikovnost při pohybu ve skalním terénu. Pak je to ovšem zážitek. Vrátil jsem se sem víckrát i s potomky, tehdy ještě předškolního věku. Ti po výpravách se svými ratolestmi po známých místech dnes jen kroutí hlavami, jaká dobrodružství jsem jim nachystal a co všechno jsme tehdy zvládali. A je pravda, že třeba rokliny Slovenského ráje nebo tiesňavy v Malé Fatře jsou zase trochu jinde. Cinibulkova stezka navíc umožňuje i ústupové varianty, nejtěžším úsekům se dá vyhnout, vypustit můžeme naopak i tu nejpohodlnější část po městě. V každém případě nás ovšem čekají kopce a obtížný terén.

Více se dočtete v tištěné verzi časopisu Turista č. 4…